Jana Hnyková: Žít z roku na rok se opravdu nedá

V roce 2017 se paní Jana Hnyková zasadila společně s odbornou společností Gratia futurum 913 o změnu zákona o zdravotním pojištění, uveřejňování smluv a dodatků mezi PZSS a zdravotními pojišťovnami. Jak vnímá svou práci, kde vidí další zásadní nedostatky v zákonech, jaké jsou její hlavní cíle pro příští roky na nové pozici a co vše se pro ni mění? Odpovědi přinášíme v exkluzivním rozhovoru pro GF 913.

Paní místopředsedkyně, máte za sebou dlouholetou praxi na pozici zdravotní sestry, vedoucí sestry ošetřovatelského oddělení v domově pro seniory a v posledním roce i jako sociální pracovnice. Jak jste se pak dostala na vrcholné pozice v odborech a do politiky?

Mým životním krédem je práce pro lidi, snad nejlépe to vystihuje citát Platóna, který říká: ,,Starajíce se o štěstí jiných, nacházíme své vlastní". Moc se mi líbila práce zdravotní sestry, a proto moje volba po škole byla jasná. Cesta osudu mě přivedla do sociálních služeb, a to do Domova důchodců ve Velkých Hamrech, kam jsem nastoupila v roce 1986 a pracovala jsem tam s přestávkou v Poslanecké sněmovně až do konce roku 2018. Při nástupu jsem si uvědomovala, že pokud mám v domově důchodců zůstat, chce to změny, na kterých jsme postupně začali pracovat. Zapojila jsem se do práce v odborech, kde jsem se vypracovala na předsedkyni základní organizace a obhajovala nejen odboráře, ale i ostatní zaměstnance. Možná moje přímá vystoupení na veřejnosti, obhajoba práv zaměstnanců a poukázání na podmínky života seniorů mě dovedla až na vrcholné posty v odborech, ale i v politice. Hodně jsem se učila a zapojovala se do odborových struktur na krajské úrovni a na národní úrovni. Na dvě volební období jsem byla v letech 2006 2014 zvolená do výkonné rady, což je nejvyšší svazový orgán mezi našimi sjezdy. Tato pozice mě přivedla i do volebního klání a já byla za Úsvit zvolená poslankyní za Liberecký kraj. Pamatuji si ten moment dodnes, kdy jsem se rozhodovala. Na vahách byla moje práce, rodinné zázemí a na druhé straně neznámo, nová práce, nové učení, ale také naděje ovlivnit život obyčejných lidí k lepšímu. Přes různé peripetie, kterými jsem si prošla, si myslím, že jsem odvedla kus poctivé práce v Poslanecké sněmovně a mohu se všem s čistým svědomím podívat do očí. Velmi si cením své práce, kterou jsem mohla odvést ve prospěch zaměstnanců ve zdravotnictví a sociálních službách, seniorů a lidí se zdravotním postižením.

Co pro Vás znamenala spolupráce s GF 913?

Spolupráce s GF 913 začala v roce 2016 a velmi mě oslovil zájem představitelů GF 913 pana Ing. Radka Žádníka a Ing. Petra Boťanského o financování zdravotní péče v sociálních službách. Financování ošetřovatelské péče v pobytových zařízeních sociálních služeb patří k nejpalčivějším problémům v sociálních službách. Celé problematice rozuměli a snažili se pro tuto problematiku udělat maximum a musím podotknout, že dělají dodnes. Moc si toho vážím a měli by si vážit i všichni poskytovatelé. Naše spolupráce se rozvíjela, zástupci GF byli zváni na odborné semináře, jednání výborů a podvýborů, kde sdělovali své poznatky z praxe, ale nabízeli i řešení. Chtěla bych velmi poděkovat za odbornou spolupráci na pozměňujícím návrhu na změnu zákona o zdravotním pojištění při uveřejňování smluv a dodatků mezi PZSS a zdravotními pojišťovnami. Možná si poskytovatelé neuvědomují dopady tohoto pozměňujícího návrhu, ale povedlo se, a to je důležité. Pro mě jako člověka, který vyšel z praxe, to byla moc příjemná spolupráce po dobu mého poslaneckého mandátu a věřím, že bude i nadále. Chtěla bych poděkovat i za podporu stávkové pohotovosti OSZSP ČR k zvýšení platových tarifů o 10 % pro všechny zaměstnance v nemocnicích a v dalších zařízeních.

Jaké nejpalčivější problémy vnímáte v současné době v oblasti sociálních a zdravotních služeb v pobytových zařízeních sociálních služeb?

Odpovědět na tuto otázku by znamenalo popsat několik stránek vašeho časopisu. Dovolila bych upozornit na tři nejpalčivější problémy v sociálních službách. První problém vidím v nedostatku personálu. V současné době, kdy i méně náročná práce jinde je lépe placená, není divu, že zaměstnanci odcházejí a těžko se hledají noví zaměstnanci. Přitom zaškolit nového zaměstnance v přímé péči stojí hodně času, a to nepíšu o jeho kvalitách osobnostních a přístupu k lidem. Nároky, které se na ně kladou, jsou vysoké. A kdyby nebylo předsedkyně odborového svazu paní Žitníkové, nedostali by v letošním roce ani to 7% navýšení. Máme tu i další zaměstnance ve stravovacím provoze, v prádelnách, v administrativě a údržbě. Považuji za diskriminační, že dostali jen 5% navýšení, jsou v jednom týmu, tak proč takové rozdíly. Neumím si představit, kdyby kuchařky dobře neuvařily, nebo se zanedbal úklid. Tato vláda, tak jako ty předcházející, si dostatečně neváží lidí v sociální oblasti. A mám obavy, že na to doplatíme jednou úplně všichni. Lidé si neuvědomují, že sociální služby budou potřebovat. A já dodávám: ,,v sociálních službách nakonec skončíme všichni". Další palčivý problém vidím ve financování sociálních služeb. S demografickými změnami bude potřeba do sociálních služeb dát více peněz a celý sektor stabilizovat na několik let dopředu. Žít z roku na rok se opravdu nedá. Neinvestuje se do sociálních služeb, neopravuje se, nestaví se další zařízení a v terénu není pokrytá terénní péče, kromě těch soukromých. Rodiny se ocitají v bezvýchodné situaci, protože o jejich blízkého se nemá kdo postarat. Poslední oblast, kde vidím velké a zásadní problémy, je zdravotně-sociální pomezí, do kterého spadá i ošetřovatelská péče v pobytových zařízeních sociálních služeb. Pamatuji si doby před lety, kdy jsme bojovali za zachování zdravotních sester v pobytových zařízeních. A nyní sestry těžko sháníme. V současné době ošetřovatelská péče, která je indikovaná lékařem, se neproplácí a platy sester v pobytových zařízeních se musí dotovat. 14 výkonů opravdu nepokryje plat sestry. Při tom stav uživatelů přicházejících do pobytových zařízeních je čím dál horší. V Poslanecké sněmovně jsem dostala k jednomu jednacímu stolu jak výbor zdravotnický a výbor pro sociální politiku, ale bohužel se mi nepodařilo dotáhnout změnu ve zdravotně-sociálním pomezí do konce. Čtyři roky bylo opravdu málo. Možná se v kancelářích Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva zdravotnictví na změně pracuje, ale terén potřebuje změny urychlené. Tento stav považují za alarmující. Dovolím si v této souvislosti říci, že Výzkumný ústav práce a sociálních věcí již v roce 2016 zjistil, že se každoročně odvede v pobytových zařízeních sociálních služeb ošetřovatelská péče v objemu skoro 8 miliard korun. Do pobytových zařízení sociálních služeb přijdou necelé dvě miliardy! Někde je zásadní chyba, která se neřeší a ohrožuje kvalitu péče o uživatele.

S Vaší novou pozicí místopředsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociálních péče ČR Vás čeká jistě mnoho změn a nové práce. Jaké jsou Vaše hlavní vize a cíle?

Obecně bych chtěla říci, že náš odborový svaz je organizace skládající se z vedení, vrcholných orgánů, ale je to především organizace lidí, kteří do ní dobrovolně vstoupili. Společně bojujeme každý den za svá práva, lepší finanční ohodnocení, bezpečné pracovní podmínky a dodržování zákoníku práce. Když se ohlédnu zpátky, nemusíme se za naši společnou práci stydět. Odbory tu byly a budou za každé vlády a vždy stojí na straně zaměstnanců a obhajují jejich práva a finanční ohodnocení. Přestože jsme toho spolu hodně dokázali, jsem si vědoma, že je před námi ještě spousta práce. V předešlé odpovědi jsem popisovala nejpalčivější problémy v sociální oblasti a ráda bych je svojí prací a zkušenostmi ovlivnila. Ráda bych navýšila naši členskou základnu. Chtěla bych prosazovat další vzdělávání členů a přípravu na kolektivní vyjednávání, protože jen úspěšně připravený odborář může uspět. Ráda bych spolupracovala se všemi organizacemi v oblasti sociálních služeb a pomohla tak k vzájemné informovanosti. Mým hlavním cílem je zlepšení finančního ohodnocení zaměstnanců ve zdravotnictví a v sociálních službách a sjednocení jejich odměňování pod systém platu.

Do teď jste žila v severních Čechách. Nyní vás nové působiště přivádí do Prahy. Co pro Vás znamená tato změna a jak vlastně kloubíte osobní život se svou prací?

Praha je jen 100 km od mého domova, nevidím v tom žádný problém. Navíc jsem už 4 roky jako poslankyně cestovala mezi Prahou a naším Libereckým krajem. Mám ještě dost sil a nebojím se cestování, ani změn. V padesáti letech jsem začala studovat vysokou školu a doufám, že ji letos úspěšně zakončím. To byla velká výzva a zvládám ji zatím velmi dobře. Člověk toho může dokázat hodně, ale k tomu potřebuje podporu i svých blízkých. Proto v závěru bych také ráda poděkovala svému příteli, svému synovi a snaše za podporu a své vnučce za spoustu energie a pohledů na svět.